JSME VE STŘEDU #41
Svižné a přitom hluboké zamyšlení, dnes s Davidem Vrbou
Slovo změna v lidech často vyvolává odpor. Vzpomínám na svého tátu, který mi od svych 45 let říkal, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Dodnes na to mám stejně jednoznačný názor:
Je to velká blbost.
Promiň, tati.
Ne každé rčení nese moudrost.
Tohle je minimálně zavádějící.
Změna, možná lépe progres, je hlavní esence dobrého a naplněného života. Představte si dítě, které se rozhodne, že se nechce měnit, rozvíjet, růst, chodit, mluvit. Absurdní, že? A proč by to mělo být jiné, když jsme starší? Jsem přesvědčen, že jen vědomá změna a práce na sobě je zárukou naplněného života.
Chce to však velkou porci odvahy. Osobní transformace nemusí být vždy lehká. Když se do ní pustíme, zjistíme, že je plná neznámého a nejistoty.
V midlife za sebou často máme dlouhou dobu, kdy jsme byli v očích okolí i sebe “ti dospělí,” kteří věcem rozumí, dokáží řešit témata, která život přináší, a mnohdy to i učit lidi okolo sebe. A najednou jsme v nezvyklé situaci. Uvědomujeme si, že je potřeba opustit to, co nám léta fungovalo. Jako dítě, které bezpečně chodilo po čtyřech a teď se potřebuje postavit na nohy. Učíme se nové věci, chybujeme, “padáme,” jsme bezradní, nejistí, hledáme novou, úplně jinou rovnováhu. Někdy nás jako zvláštní vnímá i naše okolí. Dokonce se může stát, že nám někdo přestane rozumět se slovy “on je najednou divný.”
Transformace je jako inventura našeho života. Na konci je více jasna, více pořádku. Není to však lineární cesta. Do života nám něco přibude, ale taky se musíme něčeho vzdát. Něčeho, co nám dříve dobře sloužilo, ale pro druhou polovinu života už to není třeba. Učíme se, často poprvé, říkat “ne,” vlídně ale jednoznačně opouštět lidi i místa, odkládat věci, (zlo)zvyky i dříve ceněné midsety a postoje. Ty nahrazujeme novými, které ale teprve postupně vznikají. Učíme se “chodit” znovu a jinak, tak nějak být zase více sami sebou.
Mám pro toto období moc rád metaforu motýla, kdy se z housenky stává kukla a z ní nakonec krásný motýl. Období zakuklení je právě ono období hledání, kdy není ještě vše jasné, trochu se v tom motáme, ale už víme, že tak jak jsme žili doteď, již žít nechceme. Volá nás něco nového, nám bližšího. To se může týkat vztahů, kariery, toho, jak trávíme čas, spirituality, našeho zdraví…
Bronnie Ware, australská paliativní sestra, která se starala o pacienty v posledních momentech života, zaznamenala ve své knize pět věcí, kterých před smrtí nejvíc litujeme (5 regrets of the dying). Patří mezi ně:
“Kéž bych měl/a odvahu být sám/a sebou.”
“Kéž bych měl/a odvahu vyjadřovat své pocity.”
Richard Rohr mluví ve svých knihách o období midlife jako o přechodu z operačního modelu “ego” do operačního modelu “duše,” od ega k sobě. Vlastně je to velmi přirozené. Začínáme postupně chápat, že život není jen o neustálém dělání, dosahování cílů a kumulování, ale především o samotném bytí.
Za poslední dekády jsme si vytvořili jistoty. Kolem nich jsme vybudovali kontrolní mechanismy. Růst je však mimo tento prostor.
Odvážná cesta je popustit otěže kontroly a pustit se vědomě trochu do neznáma.
Druhá varianta je držet se zuby nehty starého. Fungovat tak, jak to bylo doteď. A třeba to znovu zkusit stejně a po “zátopkovsku” ještě přidat. Výsledkem mohou být právě ony výčitky, o kterých píše Bronnie Ware.
Všechno, co jsme si o transformacích, midlife a druhé polovině života přečetl a nastudoval, co vnímám na sobě a lidech, se kterými se setkávám, mi říká, že vědomá transformace, která obsahuje inventuru života, zkoušení, experimentování a jisté zastavení se v poločase, je ta správná cesta.
Máte na ni odvahu?
PS: A jen aby bylo jasno. Rozhodně nemusí jít o zemětřesení viditelné na dálku. Řada velkých transformací se děje bez radikálních kariérních kotrmelců, stěhování se na druhý konec světa nebo změny partnerů. Najděte si svou vlastní cestu.
Chcete dostávat tipy “Jsme ve středu” pravidelně do e-mailu?
Dejte nám vědět, zařídíme to!
KLIK
|
A pokud vás napadá kdokoliv, pro koho by “Jsme ve středu” mohlo být zajímavé,
přepošlete mu link nebo sdílejte na sítích :)
Předem moc děkujeme za šíření myšlenek o moderním midliferství!
