Co mi dalo putování aneb cesta za sluncem

JSME VE STŘEDU #43

Svižné a zdaleka ne jen cestovatelské zastavení s Davidem Vrbou

Poutě. Slovo, které v sobě nese pohyb, punc tradice i příslib dobrodružství. Proč je vlastně podnikáme? A co nám mohou přinést?

Poutě mají hluboké kořeny v lidské historii, napříč civilizacemi, kulturami i náboženstvími. Egypťané putovali k chrámům bohů, hinduisté a buddhisté zase k posvátným řekám nebo místům spojeným s Buddhovým životem. Islám považuje pouť do Mekky za jeden z pilířů víry a křesťanství od 4. století rozvíjí tradici poutí do Jeruzaléma, Říma či Santiaga de Compostela. A právě tam mělo mé první putování začít.

Jenže na Pyrenejském poloostrově lilo jako z konve. Na poslední chvíli jsem změnil plán. Ani Santiag,  ani Fisherman’s trail. Odletěl jsem na Sicílii, kde mě čekala slavná Via Magna Francigena. A slunce. Tedy alespoň jsem si to myslel.

V polovině pouti mě déšť dohnal i tam. A já jako poutník moderního věku nasedl na rychlovlak a zamířil do Florencie na další známou pouť vedoucí přes hory do Boloně. Po třech dnech přišel déšť znovu. Následoval další vlakový přejezd červenou střelou Italo k jezeru Como, kde jsem si dal poslední 3 túry. 

Suma sumárum: 230 kilometrů pěšího putování za 10 dní. O každém dni a místech, která jsem viděl, by se dalo napsat očima turisty a cestovatele mnoho. Také o tom, kde spát, kde jíst, jak se sbalit (lépe než já). Já se však chci dotknout něčeho jiného. 

Po svých prvních deseti dnech vnímám putování jako silný nástroj sebepoznání, osobního rozvoje a práce s energií. 

Vedle nemalého sportovního výkonu se zklidní mysl, stres se rozplyne. Zažijete mnoho momentů úžasu a krásných pocitů. K tomu všemu bonus ve formě 100% svobody. Každý den o všem rozhodujete jen vy.  A to je neuvěřitelně energizující.

Pouť zkrátka rozvine 3 hlavní oblasti práce s naší energií: fyzickou, mentální a emoční. Pozitivní dopady jsou neoddiskutovatelné a pragmaticky a empirický velmi dobře dokazatelné.

A pak je tu čtvrtá oblast – energie spirituální. Ta se popisuje nejhůře. Je to proces hojení a práce s vlastními stíny, jak by řekl Jung.

Na cestě, kdy mozek konečně ztichne, začnou naše stíny vykukovat a mluvit k vám. Není to vždy příjemné, ale je to důležité. Do našeho vědomí se dostávají věci z našeho podvědomí. Jen, když je přijmeme (integrujeme), hojíme rány, které si neseme. Tomu se říká vertikální osobní rozvoj. 

Právě proto vnímám poutě jako nástroj osobního rozvoje.  Myslím, že nás mohou učinit lepšími – klidnějšími, silnějšími, moudřejšími a vnitřně celistvějšími. Pouť není jen fyzický výkon. Je to cesta k sobě samému.

Nevěříte? Tak to zkuste sami!

Já vím jedno: poutě budou pravidelnou součástí mého života. Těším se na další.

A co vy? Kdy vyrazíte na svou cestu?

---

Chcete dostávat tipy “Jsme ve středu” pravidelně do e-mailu? Dejte nám vědět, zařídíme to! KLIK

A pokud vás napadá kdokoliv, pro koho by “Jsme ve středu” mohlo být zajímavé,

přepošlete mu link nebo sdílejte na sítích :)

Předem moc děkujeme za šíření myšlenek o moudrém midliferství!