JSME VE STŘEDU #33
Ahoj, moc ráda tě vidím. Jak se máš? Vlastně dobře. Unaveně. Jsem uprostřed chemoterapie…
S posvátnou úctou, hlubokým respektem a rostoucím obdivem poslouchám. Co všechno může tato situace člověka naučit. Jak jasně najednou život vidí. Jak otevřeně o něm mluví. S odvahou. Se zranitelností. Bez zastírání, že je to těžké. Že rozhodně ne vždy je silný. A přitom s velkou vděčností a radostí z každého momentu. Jak úsměvně najednou některé otázky a trápení okolo mě zní.
Vypadá to, že dnešní zamyšlení bude na vážnější notu.
Nebo ne?
Možná právě, když vidíme horizont, konec, když si uvědomíme uzavřenost tvaru, přichází ty nejčistší myšlenky, vděčnost a uvědomění, že radost je to hlavní, co chceme prožívat.
Občas žijeme, jako bychom měli času nekonečno. Prostě stíháme, zvládáme, řešíme, co nám život servíruje. Něco odkládáme na “později” se slepou a naivní důvěrou, že se k tomu jednou vrátíme. V rychlosti a ne-vědomě upřednostňujeme malichernosti, pomíjivé momenty, zbytné věci nebo “agendu” někoho jiného. A někdy odkládáme to opravdu důležité, ztrácíme momenty, které nám protečou mezi prsty, a když si na ně konečně uděláme čas, tak už “nejsou k mání.”
Pokud je někdy správný moment začít to měnit, tak teď. Zítra bude zase o kousek později.
Jak ale rozpoznat, co je to opravdu důležité?
Některé odpovědi budou velmi individuální a osobní. Vycházejí z našich hodnot, vášní a snů. Znáte je? Umíte pojmenovat, co vám v životě dělá radost? Co vám dodává energii? Co vám hluboce chybí, když to nemáte? Za co by vám poděkovalo vaše 80leté já?
Pro někoho jsou tyto otázky snadné. Někdo si právě (znovu) užívá nacházení odpovědí. A někdo se rozhlíží, možná trochu tápe a zatím hledá začátek velké objevovací cesty.
Pokud patříte do druhé nebo třetí skupiny, může se do začátku hodit kousek univerzálnější inspirace:
Robert Waldinger v jedné z nejdelších a nejrozsáhlejších vědeckých studií, která po desetiletí analyzovala obrovské množství proměnných, zjistil, že klíčovou proměnnou pro spokojenost v životě jsou hluboké kvalitní vztahy. Momenty, které věnujeme rozvoji vztahů, jsou tedy skvělou investicí. Klíčové však je nejen slovo "vztahy", ale také přívlastky, které se k nim pojí. Nemluví o sebeobětování se pro druhé v každém momentu, ale o vyvážených oboustranných vztazích. To přesně nasvěcuje také Bronnie Ware ve své knize Čeho před smrtí nejvíce litujeme?
Přál bych si, abych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých.
Být sám sebou. Plnit si sny. S respektem a laskavostí k druhým, ale bez potřeby ve všem jim vyhovět. S odvahou jít svou cestou. Největším přínosem pro svět jsme, pokud s radostí a odvahou přinášíme to, co je v nás, pro co máme vášeň, využíváme své silné stránky a umíme se moudře postarat o sebe.
Přál bych si, abych nepracoval tak tvrdě
Uvědomit si, proč pracuju. Jakou roli v mém životě hrají finance? Co pro mě znamená “dost”? Kdo vlastně jsem, když odložím všechny pracovní a statusové role? Na co se opravdu těším v práci a na co po práci?
Přál bych si, abych měl odvahu vyjádřit své pocity
Rozumět svým emocím, vnímat, co cítím. Umět je vyjádřit. Moudře a otevřeně. Nepotlačovat je, nedělat že neexistují, a neškodit tím svému tělu i vztahům.
Přál bych si, abych si udržel vztahy se svými přáteli a byl s nimi stále v kontaktu
Kdo jsou mí přátelé? Jak pevnou mám svou “záchrannou síť”? A jak o ni vědomě pečuju? Mít člověka, se kterým si navzájem věříme, můžeme se o sebe opřít a sdílet jak radosti, tak strasti, je vzácné. Dávám přátelství dnes ve svých dnech prostor, který si opravdu zaslouží?
Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Chodit s očima otevřenýma. Vnímat krásné věci tady a teď. Nečekat na “možná někdy" (až bude víc času, až budou děti větší, až budu v důchodu, až skončí projekt,...). Užít si tento moment. Začít. Třeba malinkým krůčkem. Být vděčný za to, co už teď mám. Štěstí je volba.
Které téma s vámi nejvíc zarezonovalo?
Co by mohl být ten první malý krůček, kterým začnete?
A kolik času vlastně ještě máme a jak s ním naložíme?
Věděli jste, že průměrný život trvá zhruba 4000 týdnů? Je to málo nebo moc?
Chcete si to ještě o kousek lépe představit?
The time you have (3 min, lze zapnout titulky přeložené do češtiny):
...
Převaluju v ruce “lentilku” nejbližších 30 minut. Do čeho ji chci opravdu dát? Před chvíli cvakly dveře. Přijely děti. Moc ráda bych napsala skvělý text. Napadá mě hromada věcí, které by se ještě daly doplnit, doladit, vypointovat. Chybí silný závěr. Určitě se najde několik překlepů. Ale má to ladění opravdu tu hodnotu? Pro mě, pro vás? Kdybych měla jen jeden poslední den, ladila bych teď dál text? Končím psaní a jdu sbírat své důležité momenty. A jak naložíte s “lentilkou” svých nejbližších minut vy?
